... co, jak a proč, kdo a pro koho ...

Mini-tábory jsou víkendové, týdenní i delší pobyty pro menší počet dětí (zpravidla 2-5) termínově nezávislé na provozu střediska.

Cílem je všestranný rozvoj osobnosti, tedy vyvážený poměr mezi sportem, prací, relaxací, zábavou a intenzívním smysluplným vzděláváním, které musí jít ruku v ruce s výchovou člověka k samostatnosti, spolupráci i odpovědnosti, současně je budována fyzická i psychická odolnost a připravenost na různé životní situace (v duchu skautského hesla Buď připraven). To je důležité především v době, kdy ve výchově dětí převažuje podceňování, rozmazlování, degenerace, neschopnost objevit a rozvíjet vlohy či talent, znuděnost, v konečném důsledku pak nespokojenost s vlastním životem. V době, kdy se ve školství ke špatným metodám a kvalitě výuky přidala i absence výchovy, bez které však vzdělání nemůže mít hodnotu ani kvalitu. Některé návyky, dovednosti, vědomosti či zkušenosti, které by si mělo dítě osvojit či zažít například v 7 letech, už obtížně přijímá v 10 letech, a je téměř vyloučené je adekvátně přijmout ve 13 letech. Byť momentální tlak společnosti vybízí spíše k „nevýchově“ a omezené či podřízené vzdělanosti, důsledky podlehnutí tomuto tlaku jsou tragické. Naštěstí to, co je podstatné pro šťastný, a tedy spokojený a hodnotný život, má člověk vrozené, a tedy to v ranném věku přijímá spontánně a rád, protože cítí, že to má smysl, že ho to naplňuje a směruje. Později už to pak není tak jednoduché, ne-li přímo nemožné. Pokud se mozek i srdce od malička začne zaplňovat tím pro život podstatným, pro to nepodstatné a často škodlivé už nezbude tolik místa ...

Děti se na mini-táborech mimo jiné naučí uvažovat, utvářet si vlastní názor, rozlišovat věci podstatné od nepodstatných, získají přehled i nadhled a naučí se orientovat ve složité době i obtížných situacích, získají psychickou i fyzickou odolnost, připravenost řešit různé životní situace, naučí se samostatnosti i spolupráci, vážit si sama sebe i tolerovat ostatní…

Výchova i vzdělávání probíhá v největší možné míře spontánně při běžných činnostech - sportu, práci, relaxu, posezení u ohně,... Co se týče například sportu, mají děti možnost přijít na chuť více než 10 tradičním a 10 netradičním sportům.

Nezanedbatelným z cílů mini-táborů a střediska jako takového je i to, aby se vzájemně poznaly děti, které jsou svými rodiči a svým okolím vychovávány k tomu, aby z nich něco bylo, aby byly „k něčemu“ místo „k ničemu“. Vzhledem k tomu, že takových dětí je 10-20%, mohou mít ve svém okolí často pocit, že nejsou úplně normální a že normální je to, co vidí kolem sebe, je tedy i pro ně vítané potkat se s podobně fungujícími dětmi odjinud a vytvořit kamarádství, které může později přerůst v přátelství. I když jde pouze o 10-20% dětí, účastníci mini-táborů jsou z celé ČR, dokonce častěji ze vzdálenějších míst, takže potenciál je velký ...

Účastnit mini-táborů se mohou pouze ty děti, které o to při pobytu ve středisku projevily zájem, bylo jim to nabídnuto a rodiče je v tom podpořili. V období letních prázdnin mají přednost ti, kdo se účastnili mini-tábora i mimo letní prázdniny (například v zimě nebo prodlouženém víkendu)...

Pořadatelem mini-táborů je majitel a provozovatel střediska Ing. Pavel Ličman, stručně a heslovitě tedy jeho kvalifikace pro tuto činnost:

• mimo technického vzdělání (stavební inženýr) i plnohodnotné pedagogické vzdělání (včetně státní zkoušky z pedagogiky a psychologie), především však přes 35let praxe při práci s dětmi a mládeží;
• působení ve skautingu: významný podíl na obnovování a směřování skautingu nejen v Brně, vedení dětí od 5 do 18let, tvorba programu pro náctileté (rovery a rangers) včetně skript pro vzdělávání lesní školy „Rovering“; 20 let vedení skautského oddílu, vedení 20 letních či zimních táborů, přednášející i zkušební komisař u zkoušek budoucích skautských vedoucích;
• pedagogická práce s extrémně nadanými i velmi slabými žáky (např. při výuce matematiky, fyziky a dalších předmětů na ZŠ s třídami s rozšířenou výukou matematiky a přírodovědných předmětů; založení „matematických soustředění“ v přírodě, založení tradice společenských večerů pro rodiče, učitele a žáky II. stupně);
• vzhledem k vytvoření žádaných učebních pomůcek (především k tréninku počítání), založena na přelomu tisíciletí živnost jak na výrobu a distribuci těchto pomůcek, tak na výchovu a mimoškolní vzdělávání;
• několik let práce pro pedagogické nakladatelství, v rámci níž započala popularizace nových (často pouze osvědčených „starých“) učebních metod a didaktických přístupů formou vzdělávání učitelů;
• přerušení práce ve státním školství rozhodnutím vybudovat vlastní vzdělávací středisko jak pro vzdělávání dětí, tak pro vzdělávání učitelů (jak učit, aby to děti zajímalo i bavilo, a přesto či proto přinášelo výsledky);
• působení ve stacionáři pro postižené (děti s kombinovaným postižením);
• práce pro firmu v oblasti kartografie a reklamy, dodnes vedení obchodního oddělení v této společnosti;
• vybudování vlastního střediska pro vzdělání, výchovu, sport a rekreaci od podzimu 2010 do jara 2014 (s několika kamarády, z 95% svépomocí, převážně o víkendech a prázdninách, někdy s půlročními pauzami, průměrně ve 3 lidech), které je průběžně rozšiřováno;
• posledních 10 let především provozování tohoto střediska s bohužel několikanásobně větším osobním podílem, než bylo v plánu, proto nyní výrazné omezení provozu a návrat k původnímu účelu a smyslu, tedy kromě propagace široké škály tradičních i netradičních sportů či setkávání vychovaných a rozumných lidí, především výchově a komplexnímu vzdělávání (primárně dětí);
• výchova a všestranné vzdělávání dětí prostřednictvím mini-táborů (pouze těch dětí, které mají opravdu zájem a jejichž rodiče jsou natolik moudří, že je v jejich zájmu podpoří, dokud je čas; dříve, než někteří například zjistí, že jejich živá hračka, cvičená opička či plnič jejich vlastních nerealizovaných snů přestává fungovat a už se nedá opravit; dříve, než zjistí, že pokud jedinou činností dítěte je „hraní si“, nutně musí přijít v pozdějším věku (10-13let) zjištění, že „hraní si“ je nějak nenaplňuje, což vede k prázdnotě, zmatenosti, depresi; to, co v oblasti výchovy pokazí, už zpravidla nespraví, co zanedbají či podcení, už zpravidla nedoženou. 
• při 35 leté výchovně-vzdělávací práci krátkodobý či dlouhodobý kontakt s více než 1.500 dětmi ve věku 5-18let;